Takla

   Nalézt je můžeme pod názvy : Takla, Taqla nebo Taklaci.  Vždy se však jedná o toto Turecké  akrobatické plemeno.

   Je to holub velikosti zhruba městských holubů. Delší tělo je posazeno na poněkud kratších nohách porostlých krátkým, nebo středně velikým rouskem.  Také ozdoby hlavy jsou u tohoto plemene různé podle toho v jaké oblasti byli šlechtěni . Nalezneme zde ptáky s hladkou hlavou, vrkočem, jednoduchou nebo i dvojitou chocholkou. Zobák je delší, oko perlové. Holubi ve všech barvách a kombinacích pernatých ozdob působí uhlazeným a jemným dojmem. Většina ptáků je velice krotká. Chován je v různých barvách od bílé až po černé. Převažují však holubi v různých odstínech šedi. Mohou být jednobarevní, pruhoví nebo s rozdílným stupněm kapratosti. V malém počtu jsou zde zastoupeni i strakatí holubi.

   V Turečtině slovo takla znamená něco jako kotrmelec, přemet, převalení a již obsah tohoto slova jasně naznačuje co od nich můžeme čekat. Takly jsou v Turecku bezkonkurenčně nejpopulárnějším plemenem. Oblibu si získal svojí skvělou akrobacií a letem odlišným od jiných plemen. Je to především sloupový let  ( vertikální stoupání vzhůru ), který může dosahovat až několika desítek metrů při kterém holub ještě dělá jednotlivé kotrmelce. Horizontální otočky kolem osy křídel nazad o 360 stupňů jsou prováděny ve velké rychlosti. Pták při letu stoupá vzhůru jako po nějakém žebříku, nohy má vytrčené před tělo jako přistávající letadlo a je slyšet jen silné tleskání a při každém provedení kotrmelce takové-  klap, klap. Tento efekt způsobuje to, jak pták dobržďuje otočku,  aby zůstal opět zavěšen ve svislé poloze a mohl stoupat vzhůru. Po dostoupení určité výšky  přitáhne nohy k tělu, slétne obloukem dolů a když už se zdá, že dosedne na zem, opět je vytrčí a začne zase  stoupat k obloze. Dospělý, dobře trénovaný jedinec je schopen toto předvádět po dlouhou dobu.  Zvuk který tlesknutím křídla o křídlo vzniká je často tak intenzivní, že je slyšitelný na velikou vzdálenost.  Takly se vypouštějí do letu buď sólo, nebo ve skupině několika jedinců.   

   Plemeno Takla je velice staré.Pro své potěšení je drželi již Turečtí  sultánové a ti nejlepší z holubů byli vyvažováni zlatem. Některé linie mohou létat až několik hodin a dosahovat i nedohledných výšek. Čím delší je ale let, tím méně obsahuje akrobacie. Proto je dnes v Turecku známo několik linií . Někde se píše osm, jinde více jak deset. I ty však mohou mít v rámci regionů další dělení. Název mají většinou podle města v němž nebo jeho okolí byla šlechtěna. Jsou známi například pod názvy – Mardin, Urfa, Sivas, Ankara, Antalia, Diyarbakyr, Corum, Konya.  U takel dovezených do  Evropy  byli jedinci z různých oblastí Turecka mezi sebou kříženy a tak se zde dá jen těžko pořídit holub čisté linie.

  Takly odchovávají svá holoubata spolehlivě a nejsou nijak náročné na chovné zařízení. Nejvíc jím vyhovují přízemní holubníky podle vzoru chovatelů z Turecka.

 V posledních letech zájem o toto plemeno stoupá i v rámci Evropy. Často jsou takly trénované  k letu na skříňku a lze je vidět při závodech EFU.

  Chov tohoto krotkého, nekonfliktního, líbivého plemene lze doporučit i pro začínající chovatele.

 Autor:  Miroslav Lubas st.